Výkvět Virginské mužnosti a hrdinná vytrvalost Unie.

Sláva Pickettova útoku


 Přes všichny události, které se staly během tří dnů bitvy u Gettysburgu, nemohli být více studovány, debatovány, oslavovany, a zromantizovany, než je Longstreetův útok, dnes více známý jako “Pickettův útok”. Útok řízený genpor. Jamesem Longstreetem, byl odkazem pro mnoho historiků jako “Longstreetův velký útok”. Přesto to je právě jméno generála George Picketta, které je navždy spojené s bitvou na území “The High Water Mark”(značka přílivu) a pro jeho vojska -"the flower of Virginia manhood"- (Výkvět Virginské mužnosti) byli více oslavováni mnoho let po bitvě, jak spisovateli z Unie, tak i z Konfederace pro svoji účast v tomto útoku.

Jména míst spojených s útokem jsou hluboce spjata s americkým vědomím. Každé léto místa jako "The Angle" (úhel) a "The High Water Mark“ (značka přílivu) jsou přecpáni návštěvníky, kteří si přišli připomenout události a zvažují ty hrozné minuty, kdy američan zabíjel američana v zoufalém boji vůlí a ideí. Takový masakr na tak malé místo -  je to pro nás dnes obtížné si uvědomit hrůzu těch mladých mužů, kterou zde prožili a jaké bylo nadějné odhodlání v této slavné bitvě pro sever a jih.

 Pickettova divize byla jedna s největších v Armádě Severní Virginie. Tato divize bránila území okolo Richmondu v roce 1863. Pickettovi vojáci byli veteráni z několika tažení a společně s armádou se dali na cestu k Marylandu a Pennsylvánii. Pickett byl rozechvělý, že neměl možnost výrazně zasáhnout do boje během této kampaně a byl “plný vzrušení”, když měl organizovat pohyb svých tří brigád k frontové linii ráno 3. července. Po dokončení všech příprav Pickettovy vojáci pochodovali přes ostřelované pole. Poté přechodně rozbili obrannou linii Unie a následně se vraceli zlomení a otřesení k vyvýšenině Semináře. Útok trval stěží 50 minut, ale Pickettovy virgiňané dosáhli významné otázky cti a slávy v jižanském dědictví a dějinách Gettysburgu. Pickett přišel o jednu polovinu své divize, kde byli zabití, zranění, a zajatí, včetně všech jeho tři brigádních generálů během útoku. Bylo to ironické po takových ztrátach v řadách vysokých důstojníků, že generál Pickett unikl z bitvy bez škrábnutí. (Umístění generála během útoku se později stalo žhavou debatou mezi některými účastníky.) Každý osud jeho tří generálů byl velmi odlišný a jiný:

 Richard Brooke Garnett. Nedbalý rad kolegů z hlavního stanu, se Garnett zúčastnil útoku a vedl svá vojska přes Emmitsburgskou silnici do bouřlivého kotle federálních zbraní. Garnett byl viděn naposledy útočícími vojáky v hustém kouři, kde pobízet ostatní k pochodu ke kamenné zdi. Nikdo nikdy už znova neviděl generála živého. Jeho kůň Riderless se pak po nezdárném útoku vrátil k vyvýšenině Seminaře. Sedlo bylo špinavé od generálovy krve. Garnettovo tělo se nikdy nenašlo a jeho osud obklopilo tajemství, ačkoli bylo generálovo tělo pravděpodobně pohřbeno na bitevním poli spolu s mrtvými od jeho brigády. Šavle generála Garnetta byla později po válce nalezena v Baltimorské zastavárně bývalým konfederačním generálem George H. Steuartem, který pak vrátil ceněnou památku rodině Garnetta. Další tajemství se brzy vynořilo, když se objevila fotografie muže. Tento člověk byl identifikován jako generál Garnett. Ačkoli to byla obecná myšlenka, že je to generál, skeptici pochybovali, zda by se mohlo jednat o stejného důstojníka zabitého u Gettysburgu.

 James Lawson Kemper. I když to vypadalo, že je generál Kemper smrtelně ráněn, porazil smrt a přežil. Kemper zajatý federálními vojsky po ústupu od Gettysburgu, byl později po výměně podmínečně propuštěn. Kemper byl v roce 1864 povýšen na hlavního generála a velel rezervním vojskům Virginie až do konce války, po které se vrátil k praxi práva. Přijal demokratickou kandidaturu na guvernéra Virginie a sloužil v této funkci od roku 1874 až do roku 1877. Poté se znova vrátil k právům, ale neustále uplatnoval svůj vliv v politice tohoto státu a často přednášel o legislativní politice a státní vládě. Kemper zemřel v roce 1895 a je pohřben v kraji Orangea ve Virginii.

 Lewis Addison Armistead. Jediný velitel brigády z Pickettovy divizi, který prolomil linii Unie. Generál Armistead byl zasažen federální palbou z pušek, poté co položil ruku na jedno s Cushingových děl ve středu "The Angle" (úhel). Následovně po útoku byl zajat federálními vojáky a odvezen ambulancí do polní nemocnice Unie. Přes veškeré snahy chirurgů zemřel generál 5. července a byl pohřben blízko polního lazaretu. Jeho pozůstatky byly později objeveny přáteli, kteří generála pohřbili u kostela St. Paul v Baltimoru. Dnes se na osudovém místě kde generál Armistead padl, nachází jeho památník.

 Jak to bylo těžké pro generála Picketta. Nevychutnal si velký úspěch jako polní velitel po Gettysburgu. Rozrušený ztrátami divize, Pickett vedl svá vojska zpátky do Virginie, kde únava krutého tažení nakonec zanikala a jeho nálada se zotavila s návratem Corseovy brigády k jeho divizi. Po tomto neúspěchu byl Pickett přiřazen do vedení ministerstva Virginie a Severní Karolíny. Během krátké dovolené v této funkci si vzal svojí třetí a nejvíce zbožňovanou manželku, LaSalle Corbell. Pár nakonec měl dvě děti. Obecné Pickettovy povinnosti jej dosadily do vedení četných obranných linií kolem Richmondu, Petersburgu a jihovýchodní Virginie. Zpráva obdržená v roce 1864, jej znova povolala jako velitele k jeho staré divizi.

 1. dubna 1865 byl Pickett ve vedení konfederačních vojsk umístěných na strategické křižovatce Five Forks ve Virginii, nacházející se několik mil západně od Petersburgu. Toho rána generál Pickett přijal pozvání navštívit piknik s kolegy z velitelského štábu podél břehů Hatcherova potoka v místě daleko za druhými řadami linie a bez spojení s vojáky. Brzy po 16 hod. sjednocené síly federální pěchoty a kavalérie zaútočili na jižní pozici a prorazili slabou linii. Pickett spěchal do předních řad, ale přijel příliš pozdě. Jeho rozkazy byly plněny ve zmatku a přes velké úsilí důstojníků brigády vyhnout se útoku Unie, se nakonec to jediné co se dalo udělat bylo, že shromáždil přežívající a ustoupil z bitevního pole. S Five Forks ve federálních rukách byla poslední zásobovací cesta do Petersburgu ztracena a město muselo být nuceně opuštěno.

 Pickettova nepřítomnost na frontě u Five Forks možná roznítila zlobu generála Leea, kdy rozkázal držel Five Forks za každou cenu. Armáda Severní Virginie ustoupila od Richmondské a Petersburgské linie a dala se do pohybu západně k Danville ve Virginii. Horečně pronásledována dvě armádami Unie a masivní silou kavalérie. 6. dubna u zátoky Saylora ve Virginii byl Pickettův štáb spolu s dalšimi vojsky pod vedením generála R.H. Andersona, Richard Ewella a Joseph Kershawa obklíčen spojenou sílou federální kavalérie a pěchoty. Pokus prolomit blokádu nevyšel. Pozice konfederantů se zhroutila. To stálo Leea přes jednu třetinu sil jeho armády. Jen několik stovek zpanikařených konfederantu se dostalo z pasti ven. Později byli shromážděni pod osobním vedením generála Leea. Generál Pickett a jeho štáb unikli těsně v noc zajetí. Pickettův útěk bez vyproštění svých vojáků z obklíčení, mohl být poslední pohroma pro Leea, kdy zbavil velení generála Anderson, Bushroda, Johnsona a Picketta o dva dny později, ačkoli Lee zřetelně nikdy nenařídil Pickettovi ve zmatku ustoupit. Generál zůstal se svojí divizí, zatímco armáda unaveně pochodovala k Appomattoxské soudní budově, kde se Lee formálně vzdal a rozloučil se se svými vojáky a starými veliteli.

 Generál Pickett se vrátil do Richmondu, kde čelil velkému rozhodnutí, jak se postarat o svoji rodinu. Už několik let předtim se pokoušel farmařit, ale nakonec přijal práci v pojišťovací společností založenou v New Yorku. Jako agent pro firmu Pickett prodával pojistky ze svého domova v Richmondu a pracoval s pojišťovacími agenturami i v jiných městech Virginie. Život pojišťovacího agenta byl odporný muži, který nejednou vedl tisíce vojáků do bitvy, ale pokračoval v práci se společností, aby mohl podporovat rodinu až do své smrti v roce 1875.

 V žurnalistickém smyslu útok u Gettysburgu měl být obecně Pickettův nejdůležitý příspěvek v jižanském sporu. Jižanští spisovatelé zveličovali jeho vojáky z Virginie, kteří podnikl útok proti nemožné přesile. Jeden spisovatel dokonce umístil generála do role tragického hrdiny, který dělal co mohl i přes chyby a špatné příkazy jiných. Sporné diskuse jeho akce během Appomattoxského tažení nepřímo ovlivnily generála, který si uchoval velkou úctu důstojníků a mužů sloužicí pod ním. Očividně rozhořčený zničením své divize u Gettysburgu a neklidný špatným vstahem k bývalému armádnímu veliteli, Pickett neměl v úmyslu otevřeně diskutovat o své kariéře důstojníka Konfederace nebo co se stalo v tom osudovém červencovém odpoledni v Pensylvánii. Přesto se nikdy generál nesmířil s utrpěnými ztrátami u Gettysburgu. Také nikdy neodpustil Leemu, že poslal takové množstí mladých vojáků Virginie z Pickettovy divize do posledního velikého útoku, který dnes nese jeho jméno.

 Diskuse o útoku byla dokonce ještě dříve než začal. Debatovalo se o odhadu, jak tento útok dopadne. Otázky brzy vyvstály  po bitvě, kdo je vlastně zodpovědný za jeho neúspěch. Mnoho nejmenovaných zdrojů, které podporovali Virgiňané, obviňovalo s pohromy generála Pettigrewa a Trimblea pro jejich nedostatek podpory na bojové linii. Kritika, které se nejprve objevila v novinách na podzim roku 1863. Tyto žaloby způsobily špatné pocity mezi velícími důstojníky a záměrně sloužily jiným k překrucování faktů obklopující útok. Po válce se tento konflikt stal více osobním, když množství spisovatelů obvinilo vojáky Severní Karolíny Pettigrewovy divize ze zbabělosti, kteří nechtěli jít do útoku, protože byli “nevycvičení zelenáči”. Je to naprostá lež. Debata se stále více vyostřovala jak plynul čas, stejně jako více a více spisovatelů vzhlíželo ke Gettysburgu, který měl podle nich rozhodovat o okamžiku války pro jižní státy. Argumenty se zchladily až přelomem století. Ale v roce 1903, Samuel A. Ashe, spisovatel Severní Karolíny napsal kousavý článek vydaný v Richmondských novinách, ve kterém požadoval, zda by mohl věděl proč vojáci Severní Karolíny byli nepřetržitě pomlouváni veterány z Virginie. Byl to také on, kdo přišel s tématem Pickettova umístění během útoku. Obviňoval generála pro jeho nedostatečné rozkazy, které zapříčinily neúspěch útoku. Z malého plamene brzy vzešlo peklo, zatímco bývalí štábní důstojníci se postavili k obraně Picketta. Po krutých narážkách následovala další odsuzující zpráva namířená na generála Picketta. Nemělo to žádný faktický základ. Přesto nepříjemné pocity tak snadno nezmizely a žhavá debata se vracela znova, dokud poslední veterán z útoku nezemřel. Bylo dost zajímavé, že několik spisovatelé z jihu vždy chválilo obránce Unie na hřbitovním hřbetu za zlomení výše uvedeného útoku. Jižanský duch nepřemožitelnosti nakonec nezemřel během Civilní války.

07.08.2011 03:58:59
emiel

Líbí se Vám vzhled těchto stránek?

Rozhodně Ano (14 | 67%)
Možná ano (2 | 9%)
Nevim (0 | 0%)
Asi ne (1 | 5%)
Rozhodně ne (4 | 19%)

Jaký díl série Hitman je podle vás nejlepší?

Hitman Codename 47 (2 | 22%)
Hitman Contracts (1 | 11%)
Hitman Blood Money (1 | 11%)
Hitman Absolution (5 | 56%)
Americká občanská válka - Gettysburg 1863

Americká občanská válka - Gettysburg 1863

Americká občanská válka - Gettysburg 1863


http://emiel1.blog.cz


 

Pistole

Pistole

Provětrávač lebečních dutin
Vše najdete tady
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one