Co předcházelo bitvě u Gettysburgu

Občanská válka v jejím třetím ročníku.

Rok, který vše rozhodl...

 

 Bitva vybojovaná u Gettysburgu, která proběhla během prvních tří dnů v červenci roku 1863, byla jedna z nejkritičtějších a nejslavnějších bitev války. Nastala v době, kdy se fakticky rozhodovalo o osudu celého národa. Právě vítěztví Konfederace na bitevním poli v roce 1862, mělo příčinu v nezdárném tažení Unie na východním pobřeží a přinášelo nejvíce pozornosti na obou stranách. Nejúspěšnější armáda Konfederace, Armáda Severní Virginie, velmi účině mařila četné hrozby Unie proti hlavnímu městu Konfederace Richmondu. Tato armáda pod vedením generála Robert E. Lee získala strategicky důležité vítěztví u Fredericksburgu v roce 1862 a Chancellorsville ve Virginie v květnu 1863. Těmito činy se v červnu Leeova armáda těšila nárůstu důvěry oproti stále víc frustrované Armádě Potomac, která měla o hodně větší počet obětí. To vyplývalo se znova obsazování oblastí na severu. Prezident Lincoln jmenoval do čela Armády Potomac velitele za velitelem, ale neúspěšně. Lee porazil každého. Přesto měla Unie ještě nepatrnou naději. Jeden jasný bod. Armáda Unie generala Ulysses S. Granta obklíčila Vicksburg ve státě Mississippi - tzv. poslední velkou pevnost Konfederace na řece Mississippi, která jistě padne seveřanům do rukou. Prezident Lincoln i jeho konfederační protipól Jefferson Davis si velmi dobře uvědomovali, jak důležitým místem Vicksburg je. Události chystané ve Virginii měli rozhodnout o výsledku konfliktu Americké občanské války.

 
 Generál Robert E. Lee nebyl připravený zahálet a čekat na příští útok Unie po Chancellorsville. Jeho touhou bylo začít další invazi na sever. Právě proto několik měsíců komunikoval s Richmondem. Poté se pozdního května rozhodl převzít iniciativu. Zatímco síly Unie vypadaly, že jsou v nepořádku, Leeovy cíle byly docela jednoduché. Chtěl vyhnat válku z území Virginie, aby se jižanská země mohla znova zotavit. To by poskytovalo nutnou míru úlev farmám, rovněž tak i hospodářské půdě zpustošenou bitvami, armádami a sbíráním zásob pro jejich hladové muže. Pohyb jeho armády na sever k řece Potomacu, by jen nenutilo seveřanskou armádu k pochodu proti Virginie, ale nadějně by také odlákala vojska Unie pryč od pokračujícího obležení Vicksburg. Leeho armáda by drancovala severní území. Jeho vojska tak mohou nasbírat dostatek sil pro bitvu na uzemí, které by si sám vybral. Zde by výhody pozice mohly nutit Unii k útoku a Lee může mít příležitost provézt protiútok, jaký si představoval. Politicky Lee vyvozoval přesvědčivé vítězství na severní půdě, které by přidalo váhu k rostoucímu severnímu mírovému hnutí. Aplikovat tlak na administraci Lincolna ukončit válku. Žádat o mír a poskytnout dostatečný důvod pro oficiální uznání Konfederace evropskými zeměmi. Jen politická diplomacie Lincolnovy administrace držela Anglii a Francii od rozpoznání jižní vlády jako nezávislý národ. Jefferson Davis chápal Leeův argument a ačkoliv byl nervózní, že hlavní město Konfederace Richmond, nebude dostatečně chráněno Leeovými silami, plán schválil.

 Zatímco Leeova armáda dělala přípravy k pochodu, Armáda Potomac měla opěrný bod v jejich starých zimních táborech v okolí Fredericksburgu. Její velitel, hlavní generál Joseph Hooker, bojoval s nespočetnými dilematy. Ne jen jediné Leeovy záměry zmátly Hookera. Jeho vztah z úředníky oddělení valky ve Washingtonu se stal téměř nepřátelský. Hooker přestavěl morálku a kázeň v armádě po katastrofálním "březnu bláta" v zimě 1863 a v pozdní duben oslnivě pohyboval velkou a silnou armádou kolem Leeovy armády soustředěné u Fredericksburgu. Přes výhodu postavení, Lee a jeho nejvyšší generál "Stonewall" Jackson zvrátili Hookerovu strategii a porazili jej. Hookerova hraná statečnost před kampaní, neznamenala nic po jeho bídném nezdaru u bitvy Chancellorsville. Mnoho vojáku ztratilo víru ve schopnostech generála, včetně prezidenta Lincolna, který brzy uvěřil, že Hooker je nevhodný, aby se vypořádat s Leem.

 9. června, generál Alfred Pleasanton podnikl překvapivý útok na kavalérii generála "Jeb" Stuarta, tábořící blízko stanice Brandyho ve Virginie. Pleasantonovy vojáci překvapili Stuarta, ale ustoupili teprve, když zpatřili pěchotu Konfederace, jak se přibližuje na bitevní pole. Od těchto informací si Hooker uvědomil, že Leeovy síly nebyly už soustředěny v přední linii u Fredericksburga. Přesto se zdálo, že general Hooker se nemůže znova rozhodnout. Čekal téměř celý týden, než nařídíl svým vojskům opustit tábor a pochodovat opatrně na sever, kde by jeho armádu držela linii mezi Washingtonem a pravděpodobnou cestou pochodu konfederantů. Do této doby Leeovi vojáci stačili už porazili síli Unie u Winchesteru ve Virginii, a dále překročil řeku Potomac do Marylandu.

 Přes ztrátu "Stonewalla" Jacksona, Armáda Severní Virginie nebyla nikdy předtim silnější jak v bojové síle a vysoké morálce než v létě 1863. "Toto byla armáda veteránů," vzpomínal A.H. Belo, plukovník 55. pěšího regimentu Severní Karolíny, "Armáda měla po dva roky čas získat rekordní sílu. Prakticky neměla žadného konkurenta pro úspěšné bojování a tvrdé pochodování.". V půlce června Leeovi vojáci překročili řeku Potomac a vstoupili do úrodné země stěží dotknutou válkou. Kromě několika výpadu kavalérií Unie, jižané pochodovali bezstarostně podél řeky, zatímco jednotky milice ustoupili od jejich postavení a začali opouštět zemi. Obyvatele nechali bez slitování svému osudu.

 Pro Leeovi muže co žili po celé měsíce na zredukovaných přídělech byly Maryland a Pennsylvania plné hojnosti. "Já mohu stěží věřit, že nepřátelská armáda má lepší podmínky než chudá Virginie ve stejném období." psal major Eugene Blackford z 5. regimentu Alabamské pěchoty. "Samozřejmě není tam žádný nedostatek mléka a másla, který využívají naši vojáci v obrovském množství." Střetnutí s civilním obyvatelstvem Marylandu a Pennsylvánie směřovali k dobrému obsahu v dopisech domů, takový jaký je soukromý dopis Williama Mcclellana z 9. regimentu Alabamaské pěchoty. V tomto dopise popisoval lidi z Pennsylvanie: "Jako nejvíce neznalý světa. Oni se nestarají jak dlouho trvá válka, oni nejsou ustaraní." jako mnoho z jeho druhů, Mcclellan obzvláště nenáviděl seveřanské ženy, " dívají se na nás jako na rebeli, nejradši by nám utrhli hlavu, jsme pro ně nepřátele."

 "Tam jsou stěží nějaké nemoce nebo nuzné živoření v armádě," dodal Eli Landers, 16. regimentu Georgijské pěchota. "My máme velkou armádu nyní v Pensylvánii a ta je v dobré náladě. Zamýšlíme nechat Yankey prožít takový národní pocit války, jaký zaživají naše kraje po celou dobu co válka začala." I přes pocity odplaty, které měl Landers a jeho spolubojovníci, zakázal 21. června generál Lee útoky na civilisty nebo krádež soukromého majetku. Federalní vlastnictví byla další záležitostí. Konfederační proviantní důstojníci používali svoji autoritu, aby získali zboží federálních obchodu nalezené ve skladištích vlády, poštovních úřadech a nádražích. To co bylo k užitku pro jižní armádu bylo rychle zabaveno a odneseno, k velkému zděšení federálních úřadů. Proviantní důstojníci také kupovali potřebné zásoby od obchodníků a soukromým vlastníků skladišt. Vojáci žebrali o jídlo od civilistů a byli často vylekanými farmáři odměněni, kteří neodmítali přijmout peníze od konfederantů jako platbu za jídlo. Na rozdíl od několika drobných přestupku, se většina vojáku podřídila rozkazu generála Lee a respektovali civilní vlastnictví.

 Pomalá snaha Armády Potomacu na zničení Leea nejen znepokojovala úředníky v oddělení pro válku, ale šokovala i guvernéry severních států, kteří se dožadovali, aby se začalo něco dělat na zastavení rebelantské invazi. Politický tlak na administraci zatáhl Lincolna do války mezi generálem Hookerem a americkým válečným oddělením. To nakonec skončilo 28. června. Zatímco Armáda Potomac se soustředila u Fredericka v Marylandu, kompletně frustrovaný nedůvěrou a nedostatkem podpory úředníku z oddělení války, general Hooker žádal, aby byl uvolněn ze služby. Tato žádost byla rychle vyřízena.

 Hlavní generál George Gordon Meade byl připraven převzít vedení armády. "Já se budu snažit.", poznamenal překvapený generál poté, co přijal zprávu o svém jmenování. Ze známých informací a zpráv vystopoval Leeho cíle i jeho pohyb. Meade rozhodl, že pošle armádu na sever, aby našla nepřítele a přinutila Leea do bitvy na obranné linii, kterou chtěl založit na Pipe zátoce v Marylandu. Hned další den armáda Potomac vypochodovala z táborů k hledání nepřítele v Pensylvánii.

Otevřené výstřely

 30. června, konfederanti opouštěli tábory u Cashtown a pochodovali směrem ke Gettysburgu při hledání zásob. Na samém okraji Gettysburgu jižanští zvědi zpozorovali federální kavalérie, jak rychle uzavírá jih města. Jižané se vrátil do Cashtown, kde oznámili veliteli genpor. A.P.Hillovi setkání s kavalerií Unie. Hill souhlasil, že pošle další den na dvakrát rozdělený sbor ke Gettysburgu, aby zjistili tajemství příchodu kavaleristů a v jakém stádiu jsou přichystani na otevřenou bitvu 1. července 1863.

07.04.2017 00:19:59
emiel

Líbí se Vám vzhled těchto stránek?

Rozhodně Ano (14 | 67%)
Možná ano (2 | 9%)
Nevim (0 | 0%)
Asi ne (1 | 5%)
Rozhodně ne (4 | 19%)

Jaký díl série Hitman je podle vás nejlepší?

Hitman Codename 47 (2 | 22%)
Hitman Contracts (1 | 11%)
Hitman Blood Money (1 | 11%)
Hitman Absolution (5 | 56%)
Americká občanská válka - Gettysburg 1863

Americká občanská válka - Gettysburg 1863

Americká občanská válka - Gettysburg 1863


http://emiel1.blog.cz


 

Pistole

Pistole

Provětrávač lebečních dutin
Vše najdete tady
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one