Životopis velícího generála armády Severní Virginie.

Generál Robert Edward Lee

Velitel, Armáda Severní Virginie

 Robert Edward Lee se narodil 19. ledna 1807 u “Stratfordu” v kraji Westmoreland ve Virginie Henrymu a Anne Hill Lee. Henry Lee byl významný důstojník kavalérie, který se účastnil americké revoluce, kde získal přezdívku “lehký kůň Harry”. Kvůli tomu že odmítl politické vyhlídky a protože měl finanční problémy, Henry Lee se přestěhoval s rodinou od Stratfordu k domovu v Alexandrii ve Virginii na Potomacké řece napříč z Washingtonem. Robert E. Lee byl tady vychováván, chodil zde do školy a užíval si venkovních aktivit podél řeky. V roce 1825 si mladý Lee zajistil jmenování do West Pointu, kde vynikal ve studiích a ve vojenských cvičeních. Byl jmenován pobočníkem kadetského sboru a promoval jako druhý ze své třídy v roce 1829.

 Jako mladý podporučík Lee sloužil na mnoha armádních základnách a v několika vojenských pevnostech. Poručík Lee si vzal v roce 1831 za manželku Mary Ann Randolph Custis, která byla přímý potomek Mary Washingtonové. Pár měl sedm dětí. Lee byl doma jen krátce, zatímco byl přidělen jako inženýr k mnoha projektům na středozápadě a kolem Washingtonu. Během propuknutí války s nepřátelským Mexikem byl Lee přiřazen povinně k armádě a bojoval v mnoha bitvách pod vedením generála Johna E. Woola a generála Winfielda Scotta. V bitvě u Chapultepec byl lehce zraněný. Leeho vynikající služba mu během války zajistila několik povýšení. V roce 1850 krátce sloužil jako instruktor ve West Pointu. Na to byl povolán k 2. americké kavalérii.

 V roce 1859 se Lee zúčastnil dramatické události, která přispěla k rostoucímu rozdílu mezi severem a jihem. Náhodou byl ve Washingtonu, když radikální abolicionista John Brown a jeho malá skupina příznivců vpadla do arzenálu Spojených států u Harperova přívozu, kde se chtěli zmocnit zbraní a rukojmích s cílem zažehnat vzpouru mezi otroky ve Virginii. Lee byl okamžitě poslán se svými vojáky k Harperově přívozu. Tam nakonec zahnali Browna do zbrojního lokomotivního depa a osvobodili všechny zajaté vezně po krvavé přestřelce. Během roku jih stále silněji hovořil o odchodu s Unie. Jako armádní důstojník byl Lee proti odchodu. Nikdy nechoval myšlenku vzpoury proti vládě, které přísahal poslušnost. Jedině jestliže by Virginie jako stát vystoupila z Unie, musel by pak učinit konkrétní rozhodnutí.

 Lee pokračoval ve své práci ve Washingtonu. Žil s manželkou v domě jejích předků v Arlingtonu. V roce 1861 jih nakonec vystupil a Virginie učinila totež brzy po tom. Lee dostal nabídku v armádě Unie ale odmítl přijmout tento úkol kvůli svému původu a loajalitě vůči Virginii. Bylo to obtížné rozhodování pro Leea. Nechtěl se vzdát své kariéry ani země ve které nyní žil ale jeho osobní oddanost byla k rodině a ke kořenům ve Virginii. S velkou lítostí se Lee vzdal své hodnosti a přestěhoval se s rodinou do Richmondu. Nikdy už znova nezpatřil domov v Arlingtonu. Lee nabídl své služby státu Virginie a byl umístěn do vedení všech vojenských jednotek tohoto státu. Později byl přiřazen jako osobní vojenský poradce prezidenta Jeffersona Davise. Byla to velmi obtížná práce. Lee musel koordinovat četné operace zahrnující důstojníky, kteří byli velmi citliví na své velící pozice a povinosti. Byl to pro něho těžký čas a Lee snášel hlavní nápor velké kritiky.

 Na jaře roku 1862 velel federální Armádě Potomac generál George Mcclellan. Byl připravený udeřit na město Richmond. V otevřené bitvě u Seven Pines byl velitel konfederačním vojsk generál Joseph Johnston vážně zraněn. Leea okamžitě povoláli, aby nahradit Johnstona a převzal vedení armády, kterou přejmenoval na Armádu Severní Virginie. Přes některé obtíže generál Lee přijal nový úkol s rázností a neutuchajícím duchem. Koordinovaně se jeho vojáci přibližovali k Richmondu přes Shenandoahském údolí. Lee se setkal s federální armádou na dvou předních frontách. Při rychlem ústupu zadních sil Unie v údolí, generál Jackson spěchal se svými vojáky k Richmondu a přidal se ke sborům generála Jamese Longstreeta, připraveni napadnou Mcclellanovu armádu. Spolu Lee a jeho důstojníci byli schopni odrazit hrozbu Unie během Sedmi dnů bitev.

 Poté následovala řada vítěztví proti zdánlivě nezdolatelné přesile. Armáda generála Leea byla vždy přečíslená množstvím vojáků a často na špatném místě útočila nebo se bránila. Přesto generál Lee byl stratég s prakcí a smyslem inženýra, který byl ochotný podstupovat rizika a překonávat námitky oponentů. Podpora vynikajících velitelů přispěla znovu a znovu k opakovanému vítěztví nad armádou Unie. Lee utrpěl několik porážek během Marylandského tažení v roce 1862, které vyústilo v bitvu u Antietam. Leeova slabá bojová linie nepřetržitě držela většinu nepřátel na bitevním poli po celou dobu bitvy. Lee vybojoval strategické vítězství, ačkoli nemohl využít jeho výhodu. Byl nucený ustoupit přes řeku Potomac a vrátit se zpět k Virginii. Po bitvě u Fredericksburgu v prosinci toho roku, Lee trávil zimu přestavbou poničené armády. Armáda Unie učinila totéž. Na jaře roku 1863 zahájila překvapivým pohybem proti Leeovým sílám. Bitva u Chancellorsville ve Virginie byla Leeho největší vítězství ale za velmi vysokou cenu, když “Stonewall” Jackson, jeho nejvíce důvěryhodný důstojník byl smrtelně zraněn. Přes ztrátu svého milovaného velitele armádního sboru, Lee pokračoval a znova napadl sever. Jeho armáda úspěšně pochodovala přes Maryland a jižní Pennsylvánii, dokud se neshromáždila u Gettysburgu. Bitva u Gettysburgu byla nákladná porážka pro Armádu Severní Virginie. Lee se osobně cítil zodpovědný za tuto prohru, ale vláda Konfederace projevila velkou důvěru v tohoto velitele, stejně tak jako mnoho jeho mužů a odmítla mu dovolit odstoupit.

 Generál Lee stál před novým protivníkem na jaře roku 1864. Po postupu federálních vítěztví v Tennessee a Mississippi byl generál Ulysses S. Grant povolán do Washingtonu, kde jej prezident Lincoln jmenoval velitelem všech jednotek federálních pozemních sil. Věděl, že Lee musí být poražen, aby ukončil válku. Grant se proto rozhodl udělat si svuj hlavní stan s Armádou Potomac ve Virginii. Zde se snažil vyzvat Leea na strategický duel. To vyústilo na jaře roku 1864 v “pozemním tažení”, také známé mezi jeho účastníky jako “divoké tažení”. Začátkem ”divokých bitev”, 5. a 7. května roku 1864, se obě dvě armády nepřetržitě po mnoho týdnů přemístovaly přes vnitrozemí Virginie a srážely se v ostrých a surový bitvách. Lee byl schopný blokovat každý Grantův manévr ale za cenu těžkých ztrát, které mu uštědřila armáda Unie. Lee věděl, že vypršel jeho čas. Nemohl tak snadno nahradit ztráty. Navíc trpěl akutním nedostatkem zásob a přes jeho největší snahy se Grant uspěšně přibližoval s Meadeovou armádou od jihu, zatímco na východě od Richmondu se musel vypořádat s federální Armádou James.

 V půlce června generál Grant rozmístil své síly kolem Richmondu. Tato linie se táhla až k Petersburgu ve Virginii, kudy vedla důležitá křižovatka jižní železnice přes Karolínu do Jižní Virginie. Jakmile se znova Leeova armáda přiblížila ve městě k železniční stanici jednotky Unie zaútočili. Příkopy a pevnosti byly zbudovány oběma armádami a bitva se proměnila v obležení města. V pokusu rozbít tuto patovou situaci, Lee poslal část své armády na sever napadnout Maryland a nadějně odčerpat část Grantových sil kolem Richmond-Petersburgské linie. Tato konfederační síla pod vedením generála Jubala Earlyho dosáhla uspěchu okolo Washingtonu, bohužel předtim než byla nucená se stáhnout do Virginie. Při pozdější poražce v Shenandoahském údolí se Earlyho vojáci vrátili zpět k Leeově hlavním sílám kolem Petersburgu.

 Lee věděl, že jeho armáda nemuže vydržet dlouhé oblehání, ale přesto se houževnatě bránil nepolevujícímu tlaku dvou armád Unie. V březnu 1865 Lee nařídil poslední zoufalý pokus rozbít obklíčení města. Úder měl směřovat na střed federální obléhací linie. Ačkoli zpočátku úspěšný, útok brzy zanikl pod ohromující palebnou sílou Unie. Grant obnovil své úsilí dobít Petersburg násilím. Bitva o Five Forks umožnila federálním silám kontrolu nad poslední jižní železnicí do Petersburgu a Richmond-Petersburgská linie byla ztracena. S nedostatkém času a možností proti němu, Lee nařídil své armádě opouštět obě města. Později se dala jeho slábnoucí armádá do pohybu směrem na západ a pak zamířila na jih, kde Lee doufal, že se nakonec připojí k sílám Konfederace pod vedením generála Josepha Johnstona v Severní Karolině.

 Pohroma následovala Leea každým krokem pochodu. Přes největší snahy Lee věděl, že konec bude co nevidět, když jeho přežívající síly byly obklíčeny blízko soudní budovy v Appomattoxu ve Virginii 9. dubna 1865. Ve své slavnostní šedé konfederační uniformě se generál Lee setkával toho odpoledne s generálem Grantem, aby mu oznámil svojí kapitulaci a tak zachránil životy 7,500 zbývajících vojáků. Lee opustil Appomattox a jeho armáda se navždy vrátila k Richmondu.

 Byl to smutný čas pro generála. Ocejchován jako zrádce, si ho mnoho lidí přálo vidět ve vězení nebo oběšeného. Lee v tichosti zůstával ve svém domově v Richmondu a staral se o churavějící manželku. Přesto se našlo i mnoho takových, kteří měli k němu ohled a generála velmi respektovali. Lee dostával velkorysé nabídky finanční pomoci a zaměstnání. Na podzim roku 1865 Lee převzal pozici prezidenta Washingtonské vysoké školy (dnes nazvaná Washingtonská a Leeova univerzita) v Lexingtonu ve Virginii. S pomocí svého nadšení a schopností Lee vybudoval školu s vysokou úrovní vzdělání. Také určil směrnici pro jih, ve které se snažil zmírnit zranění rozděleného národa. Rovněž nabádal k poslušnosti k civilní autoritě. Tiše povzbudil veterány, aby se vrátil k domovům a změnili své životy jako správní američané.

 Starý Lee nikdy nediskutoval o válce. Ani nepsal o svých válečných zážitcích. Dostával mnoho nabídek na své monografie, které si zbožňující veřejnost přála číst, ale on každou odmítl. Lee byl upřímný ve svých pocitech a nediskutoval o válce nebo jejích výsledcích. Nechával za sebe mluvit armádní záznamy. 12. října roku 1870 generál Lee zemřel po krátké chorobě a je pohřben v kapli univerzity, která nese jeho jméno.

08.08.2011 04:48:55
emiel

Líbí se Vám vzhled těchto stránek?

Rozhodně Ano (14 | 67%)
Možná ano (2 | 9%)
Nevim (0 | 0%)
Asi ne (1 | 5%)
Rozhodně ne (4 | 19%)

Jaký díl série Hitman je podle vás nejlepší?

Hitman Codename 47 (2 | 22%)
Hitman Contracts (1 | 11%)
Hitman Blood Money (1 | 11%)
Hitman Absolution (5 | 56%)
Americká občanská válka - Gettysburg 1863

Americká občanská válka - Gettysburg 1863

Americká občanská válka - Gettysburg 1863


http://emiel1.blog.cz


 

Pistole

Pistole

Provětrávač lebečních dutin
Vše najdete tady
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one