Bitva o město Stalingrad

 V bitvě o Stalingrad, která trvala od 13. září 1942 do 2. února 1943 tedy do úplné kapitulace německé 6. armády, nebojovali sověti proti neúplným vojenským jednotkám jako v Berlíně 1945 ale střetli se naopak s elitní 300 000 německou armádou pod vedením generálplukovníka (později generála polního maršála) Friedricha Pauluse. Stalingrad se stal symbolem zmrtvýchstání Rudé armády. Za to pro němce to byla naprostá katastrofa, z které se zcela už nikdy nezpamatovali.

 Stalingrad, původním jménem Caricyn, v současnosti nese název Volgograd, nebyl běžným sovětským městem. V průběhu 19. století vzkvétal jako obchodní město na Volze, které spojovalo jižní a severní okraje romanovského impéria. Stal se svědkem jednoho z nejrozhodnějších vítězství rudé armády nad silami vojsk bělogvardějců, vedené generálem Děnikinem. Poté co se Stalin v roce 1925 dostal k moci, začala éra přepisování dějin. Taktéž pěstování kultu jeho osobnosti. Sám si v bolševickém triumfu u Caricymu připisuje klíčovou úlohu, i když ve skutečnosti měl jen menší roli. Stalin poté městu propůjčil své jméno. Stalingrad byl městem v niž žilo 600 000 lidí a při Stalinově úsilí o industrializaci ve 30. letech sehrál klíčovou roli. Jeho postavení na Volze z něho činilo důležitou součást ropného průmyslu. Taktéž jeho továrny se po vpádu němců do sovětského svazu stali důležitým doplňkem válečné ekonomiky. Byl rovněž ideálním místem pro rozhodující zničující bitvu. Terén západně od Stalingradu byl poset průrvami a roklemi a tak se vůbec nehodil pro rychlé manévrování. Urbanistický charakter města s jeho ohromnými továrnami a rozlehlými dělnickými sídlišti bránil v účinné koordinaci vzdušných sil, tanků a pěchoty. Město se roztáhlo na 40 kilometrů severojižním směrem podél západního břehu Volhy. Jeho šířka dosahovala 6 až 8 kilometrů. Navíc Volha v těchto místech byla 1,6 kilometrů široká. To později způsobovalo, že se město nedalo úplně celé obklíčit. Město skýtalo neobyčejně dobré obrané postavení. Centrum města vévodila středověká tatarská mohyla Mamajev Kurgan ( Mamajova mohyla ). Ta se měla stát dějištěm týdny trvajících krutých srážek, že obvyklý metr sněhu, který tu v zimě napadne, se díky intenzivitě bojů vůbec neudržel. Severnímu konci města vévodily slavné továrny: Dzeržinského traktorový závod, ocelárna Rudý říjen a zbrojovka barikády. Na jižním konci Rudého řijna se rozkládaly chemické závody Lazur. Přímo naproti Barikádám stál Silikátový závod. Továrny se měly stát jevištěm nekonečných, děsivých bojů, v nichž Němci usilovali o zničení pravého křídla sovětské obrany. Jižní konec města byl od severní časti oddělen říčkou Carica, která tekla na východ k Volze, přímo k jižní časti nádraží stalingrad-1. Na jih od Carici se rozkládaly předměstské časti Minina a Jelšanka. Na jih od nádraží Stalingrad-1 bylo přístavní molo. Toto molo zpojoválo sovětské síly ve městě ze zásobovacími jednotkami na východním břehu u Krásné slobody.

 Ve dnech 23. a 24. srpna podniklo 8. letecký sbor generálporučíka Fiebiga nálet na město. Tisíce bombardérů zničilo silniční i železniční sít'. Úmyslné použití zápalných bomb na obytné čtvrti, tvořené převážně dřevěnou zástavbou, udělali s města hořící peklo. Podobně byly zničeny i nemocnice a průmyslové závody. Volhu pokrývala vrstva hořící nafty. Odhaduje se, že bombardovaním přišlo o život asi 300 000 lidí, přesto Stalin stále odmítal povolit evakuaci města. Chtěl aby se do bojů o město zapojilo i civilní obyvatelstvo a jak sám říkal vojáci budou spíš bojovat za živé město než mrtvé.


První bitva o Stalingrad - od 14. do 26 září 1942

 Dne 14. září 1942 v 6:30 hodin ráno se stovky německých děl, letadel a tanků vyřítily proti sovětské 62. armádě. Jižně od Carici zaútočila 4. tanková armáda na postavení Šumilovovy 64. armády. 71., 76., 295. pěší divize vedly útok jihozápadním směrem, zatímco současně jižně od Carici útočily předměstími Stalingradu 24. tanková a 94. pěší divize. Po jejich pravé straně se k Volze městskou častí Jelšanka řítily 14. tanková a 29. motorizovaná divize.Uprostřed odpoledne bylo Čujkovovo velitelské stanoviště na vrcholku Mamajovy mohyly zničeno a 62 armáda se tak ocitla bez účinného velení a řízení. Němci se však valili dál a postupovali přes Mamajovu mohylu směrem k Volze a nádraží Stalingrad-1. Směřovali ke svému hlavnímu cíli - přístavním molům. Mezitím Čujkov přemístil svůj nový hlavní stan na severním břehu Carici, které proslulo jako Caricinský bunkr. Za soumraku pak požádal velitele Jihozápadního frontu generálplukovníka Jeremenka, aby mu poslal přes Volhu 13. gardovou divizi generálmajora Rodimceva. Jeho úkol byl znova dobýt Mamajovu mohylu a nádraží Stalingrad-1. Za úsvitu byla 13.gardová divize napadena 71. a 295. německou divizí, zatímco 4. tanková armáda pokračovala dál ke svému cíli. Nádraží během 15. září několikrát změnilo svého držitele, toho dne 4krát a do 19. září se držitel změnil ještě patnáctkrát. 17. září se rozpoutal zuřivý boj o obrovské betonové obilné silo na břehu řeky Volhy. Bránilo se tu 30 námořních pěšáku a 20 gardistů. Bitva o silo trvala do 22. září a zúčastnily se jí části tří divizí. V 10:00 hodin 23. září provedly 284. sibiřská a 13. gardová divize protiútok na německou 71. divizi a zastavily její postup k Volze. Přestože levé křídlo 62. armády bylo zabezpečeno, znovudobytí přístavního mola a nádraží Stalingrad-1 bylo nad síly Čujkovových mužů. Konečně 26. září Paulus prohlásil střední a jižní část města za dobytou. Jak zjistil sovětský průzkum z přesunu, ohnisko bojů se posunulo. Německé a sovětské jednotky ted' očekávali boj o Dzeržinského traktorový závod, zbrojovku Barikády a továrnu Rudý říjen.


Druhá bitva o Stalingrad - od 27. září do 7. října 1942

 Ve chvíli, kdy boje v jižní časti města začali ustávat, přeskupil Paulus své vyčerpané jednotky pro okamžitý útok na průmyslovou oblast Stalingradu. Gigantickické továrny a dělnická sídliště působily na sever od Mamajovy mohyly jako obrovské opevněné valy. Hlavní německé útoky měli být soustředěny na Mamajovu mohylu a ocelárnu Rudý říjen na jižním konci továrního komplexu, zatímco na sever měli vojska útočit z oblasti Gorodišče na Dzeržinského traktorový závod. Od poloviny září byla přistávající lodní mola pod sovětskou vojenskou kontrolou a pro nakládání, evakuaci a operace byly stanoveny pevné postupy. Prioritou byla munice, muži a potraviny. Tuto životně důležitou cestu udržovala v chodu flotila kontraadmirála Rogačeva. Směsice parníků, nákladních člunů, obrněných dělových člunů, minolovek, plovoucích protiletadlových plošin a veslic rovněž přepravila více než 200 000 civilistů poté, co Stalin koncem srpna povolil jejich evakuaci z města. Čujkovovův preventivní útok 27. září se setkal s ničivým zásahem Fiebigova 8. leteckého sboru. Goršného 95. divize, která se měla probojovat až na vrchol Mamajovy mohyly byla zničena. Bat'ukově 284. sibiřské divizi se podařilo mírně postoupit a útok 13. gardové divize probíhal celkem dobře. V 10:30 hodin toho dne pak znova udeřila 6. armáda a zatlačila 62. armádu zpět k Volze. Čujkov čelil 11 německým divizím 6. armády. 1. října pokračovala 6. armáda ve svém útoku podél perimetru 62. armády. Čujkov své síly soustředil přímo v centru Stalingradu, v oblasti mezi nádražím Stalingrad-1 a traktorovým závodem. Druhý den už držela 62. armáda jen 19,3 kilometrů dlouhé předmostí, jehož hloubka byla od maximálních 2500 metrů po minimálních 500 metrů. Bylo zřejmé, že Němci plánují hlavní úder na traktorový závod a severní přístup ke komplexu továren a sídlišť Barikády. Během noci z 2. na 3. října poslal Jeremenko 62. armádě elitní 37. gardovou divizi námořní pěchoty generálmajora Viktora Žoluděva, která prodělala speciální výcvik pro pouliční boj. 7. října německá 14. tanková a 60. motorizovaná divize podnikli útok a prorazily do dělnického sídliště západně od traktorového závodů. Byly však napadeni sovětskými vozy s raketomety Kat'uša. Na jihu 193. divize nepřestávala Němcům vzdorovat. Paulus v zoufalém strachu před blížící se zimou, se rozhodl ještě jednou zaútočit na 62. armádu.


Třetí bitva o Stalingrad - od 14. do 29. října 1942

 14. října v 8 hodin ráno zahájili Němci na sovětské linie zuřivý útok. Tři pěší a dvě tankové divize, dále čtyři čerstvé prapory specializovaných ženijních bojových oddílů, celkem 90 000 mužů a 300 tanků - zaútočilo za obrovské letecké podpory na téměř 5 kilometrové linii. Počátečním německým cílem bylo prorazit k Volze mezi traktorovým závodem a závodem Barikády, kde proti sobě staly německá 14. tanková divize a Žoluděvovova 37. gardová divize. Německý útok svým rozsahem a intenzitou předčil dokonce i nejkrutější srážky, jichž bylo město svědkem. O půlnoci byl němci traktorový závod ze tří stran obklopen a německým útočným skupinám se podařilo dostat k Volze, čímž 62. armádu opět rozštěpily. V noci z 15 na 16. říjen obdržel Čujkov poprvé od začátku tohoto německého útoků posily. Byla to pouze 138. sibiřská divize Ivana Ljudnikova. Z časných ranních hodin němci znova obnovili ofenzivu. Do útoku se zapojilo 5. německých divizí. 17. října byl již traktorový závod v německých rukách a 18. října se hlavní německý útok soustředil na zbrojovku Barikady, který měl zasahovat až na jih k Rudému říjnu. Po 24. říjnu začala síla a rozsah německého útoku slábnout. Citelně se ochladilo. Vyčerpaná 6. armáda došla na krajní mez svých možností a po dva týdny se vyčerpala v dosud nejstrašnějších bojích. Němci ovládali nyní 90% města a zbývající kousky sovětského území zasypávali neustálou palbou. Německý zisk byl že od 14. října se jim podařilo dobýt traktorový závod a zbrojovku Barikády. Taktéž 79. pěší divize držela polovičku Rudého října. Na večer 29 října boje ustaly. Postavení 6. armády bylo na počátku listopadu ještě mnohem horší, než si kdokoliv z jejich mužů dokázal představit. Rudá armáda tajně připravovala protiofenzivu s krycím názvem URAN. Ta by v případě úspěchu mohla vést i k zničení cele 6. armády.


Obklíčení 6. armády - od 19. do 23 listopadu 1942

 Bojové kvality rumunských a italských jednotek střežících křídla 6. armády zdaleka nedosahovaly kvalit jejich německých partnerů. Němci věděli že křídla 6. armády jsou zranitelná, ale prvořadé bylo dobytí Stalingradu. Na konci října bylo zřejmé, že vítězství u Stalingradu není pravděpodobné. Navíc přibývaly zprávy o rostoucí sovětské aktivitě. Němci vzali na vědomí, že může dojít k sovětské protiofenzivě ale nechtěli uvěřit, že Rudá armáda je schopná provést operaci dostatečně velkou a propracovanou, aby mohla chytit 6. armádu do pasti a následně zničit. Němce operace URAN nepřekvapila, zaskočila je však její velikost a ambice. Dne 11. listopadu 6. armáda opět zaútočila na 62. armádu. Do bitvy byla vržená veškerá zbývající síla 6. armády: pět pěších a dvě tankové divize. Němci v úseku mezi zbrojovkou Barikády a ocelárnou Rudým říjnem dospěli až k Volze. Jejich útok poté znova ochabl. 19. listopadu vyhlásil Jihozápadní a donský front heslo SIRÉNA. Tisíce sovětských dělostřelců zahájili v 7:30 hodin 80 minut trvající palebnou přípravu. Během ní sovětská vojska zaujaly svá východiště k útoku. V 8:50 zaútočil Jihozápadní a Donský front na frontové linii dlouhou 320 kilometrů. V poledne se sovětským úderným jednotkám podařilo prorazit přes rumunské jednotky ale Donský front narazil na tuhý německý odpor. V ranních hodinách 20. listopadu Rodinův 26. tankový sbor překvapil jednotky 1. rumunského sboru a poté co Rumuny rozstřílel, řítily se sovětské jednotky na Kalač. Armádní skupina B nařídila Paulusovi zastavit operace ve Stalingradu a rozmístit tanky na západ. Protože němci museli učinit bezpečnostní opatření, neměli ani pomyšlení na jižní úder, který jim Vasilevskij právě chystal zasadit. Mezitím 65. armáda Donského frontu pomalu tlačila německé jednotky na Stalingrad. Německá situace se zhoršovala. 21. listopadu byl Paulus vyhnán z velitelství západně od Stalingradu čelními oddíly Rodinova 26. tankového sboru. V době kdy se obě strany hnaly k soutoku Donu a Čiru, odhadovalo sovětské velení že se mu podařilo obklíčit 85 000 až 90 000 vojáků. Ve skutečnosti bylo v kotli lapeno víc než 250 000 mužů. Šlo o čtrnáct pěších , tři tankové, tři motorizované německé divize, dvě rumunské divize, jeden chorvatský pluk a také řadu speciálních jednotek. Již v 19:00 hodin 21. listopadu hlásila 6. armáda armádní skupině B, že armáda je obklíčená. Jižní fronta východně od Donu je stále otevřena, Paulus žádá o volnost rozhodování.


Osud 6. armády - od 2. do 28. prosince 1942

 Ve Stalingradském kotli se tísnilo 250 000 mužů, které tvořili pět německých sborů : Janickeho 4., Heitzův 8., Steckerův 11., Seydlitzův 51. a Hubeho 14. tankový. Poté co si Stalingradský front 20. listopadu proklestil cestu přes 6. rumunský sbor začal význam operace URAN vůdci pomalu docházet. Hitler povolal polního maršála Ericha von Mansteina a nařídil mu vytvořit armádní skupiny Don. Ta měla zadržet Rudou armádu na Čiru. Dále udržet německá postavení na jihu Ruska a připravit záchranný plán pro 6. armádu. Hitler se chytil nápadu na letecký most a aby ospravedlnil své jednání zakázal 6. armádě únik. Podle plánu bylo vypočítáno, že 6. armáda s 250 000 vojáky ve Stalingradském kotli spotřebuje 750 tun potravin denně ( později jen pouhých 500 tun ). Navíc luftwaffe neměla k dispozici dostatečný počet letadel JU-52 na udržení takového kolosálního leteckého mostu. Dne 22. listopadu ve 14:00 hodin odletěl Paulus do stalingradského kotle a své nové velitelství si zřídil v Gumraku. Začal okamžitě rozmist'ovat své jednotky pro případ, že Hitler nařídí rychlý ústup. Jenže Hitler prohlásil Stalingrad za pevnost ( Festung ), která musí být hájena do posledního muže. 6. armáda byla nyní v pasti a bojovala už jen o holé přežití. Zbývajíci němečtí vojáci v kotli strávili 23. listopadu celou noc v dychtivém očekávání na rozhodnutí, ale 24 listopadu Hitler v 8:38 hodin definitivně 6. armádu u Volhy odsoudil k záhubě. Doslova prohlásil že 6. armáda zaujme kruhovou obranu. Současná fronta u Volhy na severu bude udržená za každou cenu a zásoby budou dopravovány letecky. Kotel měl rozměry 56 km. na 40 km. s obvodem zhruba 129 km. Uvízlo v něm 20 nejkvalitnějších a nejzkušenějších německých divizí. Morálka 6. armády byla neuvěřitelně vysoko a vydržela až do vánoc 1942. Němečtí vojáci svému Vůdci pozoruhodně důvěřovali. O izolaci 6. armády se staralo celkem sedm sovětských armád, sdružených do Donského a Jihozápadního frontu, včetně vysílené Čujkovovy 62. armády. Zničením obklíčených nepřátelských vojsk Vasilevskij 24. listopadu pověřil Rokossovského Donský front a Jeremenkův Západní front. Mezitím úkolem velitele armádní skupiny Don maršála von Mansteina měla být záchrana 6. armády a stabilizace německých postavení. Jeho armádní skupina Don byla směsicí německých a rumunských jednotek. Nicméně stabilizace Čiru německé jednotky zbavila pohyblivosti, protože neměli žádné zálohy, které by armádní skupině Don propůjčily větší operační pružnost. Jediným operačním řešením by bylo protáhnou obklíčení 6. armády a získat čas pro konsolidaci německých postavení v ohbí Donu. Tam vytvořit koridor, kterým by následně 6. armáda mohla uniknout a zároveň si uchovat svoji sílu. Stalingradský front zaútočil 2. prosince, nasledován 4. prosince Donským frontem. Oba po čtyřech dnech bojů udělaly jen relativně malý pokrok za cenu těžkých ztrát. Německé jednotky, které operovali uvnitř kotle, bojovali s houževnatostí a efektivitou. Vasilevskij následně útok zastavil. Informoval Stalina, že sovětské síly potřebují podstatně posílit. Odpovědí byla elitní 2. gardová armáda ze záloh Stavky, které velel generálporučík Malinovskij. 9. prosince pak obdržela Stavka a rovněž Stalin plány operace KRUH. Tato operace navrhovala sled tří operací navržených k rozbití kotle na menší kusy a jejich následovnou systematickou likvidaci. V první fázi měl Donský front rozdrtit čtyři německé divize. Ve druhé fázi operace se měl Donský front setkat s 64. armádou Stalingradského frontu a postoupit na sever. Tím se německé sily ocitnou na západním okraji kotle a budou si muset vybrat mezi stáhnutím do města nebo zničením. Ve třetí fázi se spojí Donský front se Stalingradským a provedou úder na východ k Volze. Poté na místo obklíčení rozštěpí zbylé německé divize. Následně dokončí likvidaci 6. armády.

 12. prosince zahájila skupina armád Don operaci Zimní bouře na vyproštění 6. armády s obklíčení ale už 19. prosince Manstein hlásil Hitlerovi, že není možné vytvořit pozemní spojení s 6. armádou, natož je udržet. Poslední možností 6. armády je únik ve směru na jihozápad. Paulus nakonec došel k závěru, že únik není možný a navíc Hitler ústup pořád zakazoval. Hitler měl nyní maximálně 72 hodin na rozhodnutí, zda 6. armáda unikne nebo zůstane na Volze, do doby, než do bojů zasáhne 2. gardová armáda. Paradoxně Hitler odsoudil 6. armádu k smrti právě svou váhavostí, protože situace i na jiných místech nutila Mansteina, aby si vybral buď mezi 6. armádou nebo přežitím armádní skupiny Don a celého německého postavení v jižním Rusku. 24. prosince Hitler povolil stažení armádní skupiny A směrem k Rostovu a ústup armádní skupiny Don na linii ležící 241 kilometrů západně od Stalingradu. Paulus zůstal se svou 6. armádou sám a bez naděje na záchranu.


Zničení 6. armády - 1. ledna do 2. února 1943

 Letecký most, který měl zásobovat 6. armádu provázely obtíže už od samého počátku. Byl nedostatek vhodných letadel. Taktéž pozemní zdroje nebyly postačující. Poté tu bylo také sovětské letectvo a samozdřejmě špatné počasí. Zimní podmínky rozhodně operaci komplikovaly. Počasí stavělo lidí i stroje před neskutečné problémy, které se 4. letecká armáda s omezenými zdroji ze všech sil snažila překonat. V týdnu od 25. do 31 prosince 1942 se luftwaffe podařilo doručit 6. armádě jen o něco málo více než 900 tun zásob, tedy méně než polovinu denního průměru předpokládaného v listopadu.

 Dne 3. ledna se Voronov a Rokossovskij odvážili Stalina požádat a čtyřdenní odložení operace KRUH, původně plánované na na 6. ledna. Stalin Voronova vyslechl a Rokossovského žádost schválil. Stalin rovněž svolil, aby Rokossovskij poskytl Paulusovi příležitost ke kapitulaci. Paulus nabídku odmítl a stejně reagoval i na další nabídku 9. ledna. Ultimátum končilo slibem, že pokud 6. armáda sovětskou nabídku odmítne, bude vyhlazena a veškerá zodpovědnost padne na hlavy německého velení. Za úsvitu 10. ledna 1943 všichni sovětští vojáci podél celého obvodu obklíčení vyrazili současně do útoku. Drtivá kanonáda 7000 děl měla devastující účinek na obránce, kteří pokračovali v zoufalém odporu. Na západě vtrhla do německých linií 65. armáda, kterou po levé straně podporovala Galininova 24. armáda a po její pravici postupovala Chrisťakovova 21. armáda. Na severu Žadovova 66. armáda přiměla k ústupu 60. motorizovanou a 16. tankovou divizi. Zatímco na jižní straně kotle útočila Šumilovova 64. armáda proti 297. divizi a 20. rumunské divizi. 12 ledna Donský front zničil německé postavení na západ od řeky Rossoš a eliminoval výběžek u Marinovky. Šokovaná 6. armáda začala ustupovala na východ směrem do města, kde se s ní utkala Čujkovova 62 armáda. 16. ledna padl Pitomnik a 23. ledna Gumrak. Tím německé jednotky příšli o jakékoliv spojení z venčí a zmizela i poslední naděje pro 6. armádu. Rovněž bylo zničeno již osm německých divizí: 3., 44., 60., 76., 113., 297., 376. a 29. motorizovaná divize, které jako bojeschopné formace přestaly existovat. Po pádu Pitomniku začali němečtí vojáci bez střeliva a naděje ztrácet chut' k boji. Okamžik zúčtování se blížil. Přibližně 100 000 německých vojáků a důstojníků, namačkaných ve městě, očekávalo svůj osud. Rokossovského síly se hnaly na západ podél břehů Carici a snažili se dostat do srdce německých postavení. 24. a 25. ledna Donský front drtil vše co mu stálo v cestě. Na úsvitu 26. ledna se čelní oddíly 21. armády a 65. armády setkaly severně od Mamajovy mohyly s Rodimcevovou 16. gardovou armádou. Tak kotel rozdělili vedví. Severní německý kotel se vytvořil v okolí stalingradských továren, zatímco na jihu se větší skupiny rozbitých německých sil setkaly mezi Mamajovou mohylou a Caricou. 29. ledna se pak Rokossovského vojákům podařilo kotel rozdělit na tři díly. V okolí Dzeržinského traktorového závodu byl lapen Streckerův 11. sbor, zatímco po jeho levici, mezi Mamajovou mohylou a nádražím Stalingrad-1 byli uvězněni vojáci Heitzova 8. a Seydlitzova 51. sboru. Na jihu čekal na závěrečné dějství 4. armádní sbor bez gen. Janickeho a 14. tankový sbor bez gen. Hubeho (oba dva byli evakuováni). 31. ledna pak Hitler povýšil Pauluse do hodnosti polního maršála. Ne z důvodu jakým čelil Rudé armádě ale tímto aktem Paulusovi naznačil že by měl spáchat sebevraždu, protože dosud žádný německý maršál nepadl do zajetí. Zmenšování obklíčeného území pokračovalo, když sověti pronikli přímo do srdce zničeného města. Zatímco sovětští vojáci prohledávali rozvaliny a sklepy, které čistili za pomocí ručních granátů a plamenometů, se němečtí vojáci začali vzdávat. S blížícími se jednotkami sovětské pěchoty a tanků se Paulus 31. ledna vzdal sovětskému poručíkovi. Paulus nenařídil 6. armádě aby kapitulovala ale němečtí vojáci se po celém městě začali houfně zdávat. 2. února byl odpor německých vojáků zlomen. Nad rozbitým městem se rozhostil klid. V 16:00 hodin Donský front pozastavil vojenské operace. Bitva o Stalingrad skončila a vítězem se stala Rudá armáda.

 Německé ztráty nejsou přesně vyčíslené ale v samotném stalingradském kotli od 23. listopadu zahynulo 60 000 mužů, zajato bylo 130 000 mužů. Z toho jen 2. února 1943 padlo do zajetí 91 000 německých vojáků. Společné německé ztráty, které dohromady utrpěla 6. armáda a 4. tanková armáda, činili více než 300 000 mužů. Němečtí spojenci jako 8. italská armáda z období mezi 11. prosincem 1942 a 31. lednem 1943 utrpěli ztráty, které činili 84 830 mrtvých, nezvěstných nebo zajatých vojáků a dalších 29 690 bylo raněno nebo utrpělo omrzliny. Rumunsko během celého stalingradského tažení obětovalo 158 854 mrtvých, raněných nebo nezvěstných vojáků.

11.12.2006 00:39:05
emiel

Líbí se Vám vzhled těchto stránek?

Rozhodně Ano (14 | 67%)
Možná ano (2 | 9%)
Nevim (0 | 0%)
Asi ne (1 | 5%)
Rozhodně ne (4 | 19%)

Jaký díl série Hitman je podle vás nejlepší?

Hitman Codename 47 (2 | 22%)
Hitman Contracts (1 | 11%)
Hitman Blood Money (1 | 11%)
Hitman Absolution (5 | 56%)
Americká občanská válka - Gettysburg 1863

Americká občanská válka - Gettysburg 1863

Americká občanská válka - Gettysburg 1863


http://emiel1.blog.cz


 

Pistole

Pistole

Provětrávač lebečních dutin
Vše najdete tady
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one